Přejít k obsahu Přejít k hlavnímu menu Přejít k vyhledávání

Potřebuji pomoci Darujte

Příběh Vlasty: Postavit se znovu na nohy? A proč ne!

Paní Vlastě se díky darovaným Domovenkám podařilo po dlouhé době něco neuvěřitelného. Dokáže se sama zvednout z vozíku a stát! Její příběh rozhodně stojí za přečtení.

Publikováno: 11. 2. 2022

2202-pani-Vlasta-se-znovu-postavila-na-nohy-roztrousena-skleroza-domov-svateho-josefa-ivo-tauchmanIVO_8023

Rozhodla se, že to nevzdá

Paní Vlasta byla od dětství sportovní typ. Balet, běžky, výlety do přírody i na hrady a zámky byly na denním pořádku. Když jí pak v roce 2000 do života vstoupila roztroušená skleróza, nebylo jednoduché se smířit s tím, že dříve či později se bude muset svých oblíbených činností, tak jak je zná, vzdát. Přijde o samostatnost, svobodu.

Rozhodla se však nevzdat. Byl to dlouhý proces, během kterého se dokonce na několik měsíců rozhodla zůstat na chatě v horách, kam za ní nejbližší jen dojížděli. Dokud to šlo, vyučovala na vysoké škole předměty v angličtině.

Vyzkoušela mnoho rehabilitačních zařízení, ale nakonec zakotvila v Domově svatého Josefa. „Všechna zařízení měla svá pro a proti. Domov mě ale svou specializací zaujal nejvíce a ráda se sem již sedm let vracím na zdravotní pobyty. Dokonce jsem si zde našla velmi blízkou kamarádku, spolubojovnici, se kterou jezdíme každý rok ve stejný termín a podporujeme se i mimo pobyty. Když má jedna depku, druhá ji z ní vytáhne a naopak,“ usmívá se.

Domovenky pomáhají

Díky Domovenkám může letos cvičit víc než kdy dřív. Pravidelnou rehabilitací a svým odhodláním se dokonce po velice dlouhé době dokáže sama postavit a jak ráda říká, stát klidně i hodinu. Když má zrovna volnou chvíli, staví se u žebřin nebo dělá ostatním čaj jen proto, že může a zároveň tím i trénuje svou motoriku.

Na otázku, kolik času denně věnuje cvičení, že se dokáže udržovat v tak skvělé kondici, odpovídá: „Já vlastně necvičím vůbec. Celý den jsem co nejvíce v pohybu a pořád něco dělám. Takže vlastně cvičím pořád. I v momentě, kdy jedeme autem, se hýbu. Různě se protahuji, vrtím se, dělám variace na cviky, které se naučím tady na rehabilitaci. I použití toalety je pro mě cvičením, protože procvičím svaly, které jinak na vozíku nepoužívám.“

Paní Vlasta je tak trochu dobrodruh, a tak ji můžete potkat ve spoustě komických situacích. Například na sáňkách, určených původně pro jejího vnuka, které za sebou táhne její manžel. „I to je výzva. Nedovedete si představit, kolik svalů člověk musí zapojit, aby udržel balanc. To si zdravý člověk vůbec neuvědomuje. Já to naštěstí stále dokážu, za což jsem nesmírně vděčná. Sice jsem musela postupně přejít od běžkování na sáňky, ale tak to prostě je a život jde dál. Důležité je se nevzdat, protože když se chce, všechno jde!“

 

V České republice žije 25 000 lidí s roztroušenou sklerózou.
Pomozte dalším lidem, jako je paní Vlasta, k větší soběstačnosti!

Darujte Domovenku

 

Děkujeme všem dárcům, kteří pomáhají lidem
s roztroušenou sklerózou žít lepší život!

Líbí se vám článek? Roztrušte to dál

Na e-mail Na Facebook Na Twitter Na LinkedIn

Další články