Nikdy není pozdě začít se prát - příběh pana Pavla

Nikdy není pozdě začít se prát - příběh pana Pavla

Roztroušenou sklerózou v České republice trpí více než 20 tisíc pacientů. Obecně se má za to, že postihuje především lidi ve věku od 20 do 40 let. Jenže tato autoimunitní nemoc si nevybírá. 

Pan Pavelneustále usměvavý pacient, který navštěvuje Domov svatého Josefa pravidelně již pátým rokem, vždy na dva měsíce, je toho příkladem.  

Oslavil 56. narozeniny a pak to začalo

Psal se rok 2012, oslavil 56. narozeniny. Pomalu ale jistě si začínal plánovat důchod, koupi kola, na kterém projede kus světa i výlety s vnoučaty, na které do té doby kvůli pracovní vytíženosti neměl mnoho časuZačalo to brněním v pravé ruce, myslel jsem si, že jde o karpální tunely. Později se přidala neschopnost běhu, nakonec jsem nemohl dojít ode dveří domu ani na chodník. Lékař mě poslal na internu, nic nenašli. O měsíc později následovala magnetická rezonance, kde zjistili, že mám asi pětadvacet ložisek, z toho tři na páteři. Zhroutil se mi svět.  

20210414_191740_

Spousta času v ordinacích

Začal trávit spoustu času v ordinacích specialistů. Chodil jsem na kapačky, měl různé léky. Vše ale vysadili, když z krve zjistili, že mám něco se žlučníkem. Rovnou si mě v nemocnici nechali a místo podání infuze mi vzali žlučník. Postupem času se přidaly další komplikace, trombóza i zápal plic, vzpomíná s úsměvem, jako kdyby o nic nešlo.  

Léčba panu Pavlovi nepomáhala, na biologickou neměl kvůli vysokému věku nárok. Progresivní forma nemoci postupovala rychle, nakonec skončil na invalidním vozíku. Je to ale bojovník a nehodlal se vzdát. „Rehabilitační pobyty v nedalekých lázních nepomáhaly, péče je tam skvělá, ale není zaměřená na můj problém.“  

Právě v lázních se od dalšího pacienta dozvěděl o specializované péči v Domově
sv. Josefa 
v Žirči a neváhal. Je to tu skvělé. Místní personál nemoc zná, ví, co a jak. Nemusím nikomu nic vysvětlovat, všem se věnují na 110 % a přesně podle jeho potřeb. Panuje tu velice milá a přátelská atmosféra. Jezdím sem rád, rodina si na chvíli odpočine od péče o mějá si připomenu různá cvičení, naučím se nová a vyzkouším spoustu rehabilitačních postupů, ke kterým se normálně nedostanu. Jediná věc, která mi tu chybí je bazén, usmívá se.

Nikdy se nevzdat!

Lidem s RS bych chtěl vzkázat, aby se za svou nemoc nestyděli a nebáli se říct si
o pomo
c. Všichni, co se o nás starají a pomáhají nám, jsou velice ochotní profesionálové bez předsudků. Je důležité začít se s nemocí prát co nejdříve, neustále se vyvíjí nové a nové léčebné metody. Člověk to nesmí vzdát. 

Na otázku, co by Domovu ke dvacetiletému výročí vzkázal, řekl: „Domovu přeji hlavně aby o jeho existenci vědělo co nejvíce lidí, aby se rozšířilo povědomí
o roztroušené skleróze, nemoci, kterou 
si člověk nezpůsobí sám... Určitě by bylo potřeba víc míst, jako je tohle. A samozřejmě ještě alespoň dvakrát tolik let působení a co nejvíce lidí, kterým tu pomohou.

20210414_191811_

Pomoci lidem jako je pan Pavel můžete i Vy na www.domovenka.cz. ♥ Děkujeme ♥

  

Poradna - onmouseout

Pomáhejte s námi!

 

Kalendář

   
«  
  »
PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31