3v1: zdravotní sestra, údržbář a horolezec

3v1: zdravotní sestra, údržbář a horolezec

Jmenuji se Petra a jsem zdravotní sestra. Jak vypadá moje práce? Starám se o klienty, rozdávám léky, řeším administrativu a hlídám okna. Ano, mezi mnoho mých povinností patří i každodenní manipulace se sto let starými okny. „Co na tom je?“ ptají se mě často lidé.

Okno se otevře a zase zavře. Jenže zkuste si v pár vteřinách otevřít sto let staré okno… 

Dnešní cesta do práce se nesla ve znamení větrného a chladného počasí. Čeká mě pravidelné ranní kolečko – léky a hygiena. Klienti vyrážejí na snídani, je čas na větrání v pokojích. Hotovo. Okno na pokoji paní Ivy zavřu a dvakrát zkontroluji – klička drží. Občas se stane, že se okno samo pootevře. Možná duchové, možná únava materiálu. Odcházím, ale brzké zvonění mě vrací zpět na „místo okenního činu“. Už při příchodu cítím závan čerstvého vzduchu – snad jsem nezapomněla zavřít! „Petruško, prosím Vás, tady dneska hrozně táhne,“ osloví mě klientka Iva. Spiklenecky na ni mrknu, vyběhnu z pokoje a vracím se s druhou duchnou.

Nechystám se přikrývat klientku, chystám se dát duchnu mezi okna. Jedna už tam je, ale dnešní čerstvý vítr z hor se postaral o to, že do pokoje táhne mnohem víc. Chvilku mi to trvá, přeci jen potřebuji cvik a kouzelné zaříkávadlo, abych okno znovu otevřela. Povedlo se. Duchna přidána, okno zavřeno a Iva se spokojeně uvelebí v posteli. Po obědě nesu léky klientovi Jirkovi. „Maličko Vám vyvětrám,“ zahlásím zvesela, ale do smíchu mi moc není. I Jirka má v okně dvě duchny, a tak se rozmýšlím, co bude jednodušší – vytáhnout je a otevřít celé okno, nebo vzít židli a vyšplhat se k ventilační části okna, která je asi dva a půl metru nad zemí? Po ranním boji u paní Ivy volím možnost číslo dvě – beru židli, sundávám boty, lehce vrávorám, ale ventilačku úspěšně otevírám.

Tak asi takhle se cítí horolezci po zdolání K2, připomenu si včerejší dokument a připadám si úplně jako horolezec. Za pár minut se do pokoje vracím a absolvuji další „vysokohorský výšlap“ – ventilačku úspěšně zavírám. Po cestě na sesternu procházím chodbou plnou oken. Dnešní počasí je skutečně aprílové – příjemné odpolední sluníčko právě střídá prudký jarní déšť. Celodenní povětří se neuklidňuje a průvan je znát i na chodbách. Na sesterně zasedám k počítači, abych doplnila informace do karet pacientů. Po chvíli sahám pro svetr – dneska prostě táhne.

V podvečer předávám směnu sestřičce Janě. Sděluji důležité informace a zmiňuji se o průvanu a chladu. „Vítr by se měl přes noc uklidnit,“ dodáváme si sil. Obě ale víme, že okny bude táhnout stále stejně. Možná bude stačit duchna jedna, u otevírání a zavírání oken však strávíme stejně času. Ani myšlenky na léto nám nedávají moc nadějí – teplý vzduch leze do pokojů úplně stejně jako studený.

Klientům je horko, což není dobré pro jejich zdraví. A s létem přicházejí i „noví nájemníci“ – ploštice a slunéčka sedmitečná. Převlékám se a mířím domů. V duchu si dávám dohromady seznam okenních kliček, které je nutné dotáhnout, a kolik duchen je potřeba na jedno patro.

Doma se mě manžel ptá, jaký jsem měla den. „Pracovala jsem za tři. Byla jsem zdravotní sestra, údržbář a horolezec,“ usměju se unaveně. Manžel zamumlá něco o přepracování, ale já vím svoje – občas to tak v Domově prostě je. A já už se moc těším na nová okna, budu konečně opět zdravotní sestra na 100%.

  

   

Pomáhejte s námi!

 

Kalendář

   
«  
  »
PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930