Na slovíčko: Vedoucí Domova sv. Josefa

Domov sv. Josefa letos slaví 25 let své existence. Čtvrt století pomoci lidem s roztroušenou sklerózou, jejich rodinám i pečujícím. Jak se Domov za tu dobu proměnil, co dnes znamená pro klienty a kam směřuje dál? O tom jsme si povídali s vedoucím Domova, Mgr. Dominikem Melicharem.

Domov jako místo, kde člověk není sám

„Nejsem tu od úplného začátku, ale posledních patnáct let mám možnost být součástí příběhů, které Domov píše,“ říká Dominik Melichar.

Za největší hodnotu nepovažuje budovy ani služby samotné. „Pro mě je největším darem to, že tady vytváříme domov v pravém slova smyslu. Místo, kde lidé nejsou sami. Kde zažívají podporu, přijetí a mohou i v těžké životní situaci prožívat určitou svobodu.“

Od péče k samostatnosti a důstojnosti

Za posledních 25 let se podle něj výrazně proměnily potřeby klientů. Dnes už nejde jen o samotnou péči, ale stále více o podporu samostatnosti a autonomie.

Velkou roli v tom hrají moderní technologie. „Díky chytrým technologiím dnes lidé, kteří nemohou hýbat rukama, zvládnou ovládat světla, televizi nebo telefon. Nemusí neustále volat pomoc. To jim dává obrovskou svobodu.“

A co je možná ještě silnější, tyto dovednosti si předávají sami klienti mezi sebou.
„Máme tu lidi, kteří i jako kvadruplegici pracují a učí ostatní, jak být samostatnější. To je pro mě obrovský posun.“

Místo, kde vznikají přátelství

Domovem ročně projde až 400 klientů, ale čísla podle něj nejsou to nejdůležitější. „To, co mě utvrzuje v tom, že má naše práce smysl, je atmosféra. Vidím, že se tu lidé cítí dobře. Vznikají tu vztahy, přátelství… a někdy si klienti plánují pobyty tak, aby se tu potkali se svými přáteli. To je pro mě důkaz, že Domov je víc než služba.“

Areál, který vyrostl spolu s potřebami lidí

Za 25 let se proměnil i samotný areál. Z původní jedné budovy pro 14 klientů vznikl rozsáhlý prostor s kapacitou 88 lůžek a celkem 12 budovami. Dnes tu kromě péče najdeme také park, bylinkovou zahradu, muzeum nebo zázemí pro sociální podnik. „Postupně se z toho stalo živé místo otevřené veřejnosti. Pro nás je důležité propojovat svět zdravých a nemocných.“

Domov tvoří lidé

Na otázku, co dělá Domov opravdu výjimečným, odpovídá bez váhání: lidé. „Když k nám někdo přijde, často říká, že tu cítí klid a mír. Ale to není zásluha budov. To je zásluha lidí, kteří tu pracují.“ Tým dnes tvoří téměř 180 zaměstnanců a dobrovolníků. „I po letech mají chuť pomáhat a dělají svou práci s obrovskou lidskostí. A na to jsem opravdu hrdý.“

Příběh, na který nejde zapomenout

Za roky práce zažil mnoho silných momentů. Jeden z nich ale zůstal v paměti obzvlášť silně. Do Domova přišla mladá dívka s maminkou hledat lékaře, který jí jako novorozenci zachránil život. Po dlouhém pátrání ho našly právě zde, jako klienta Domova. „Setkání bylo neuvěřitelně dojemné. Ona mu přišla poděkovat za život. A on, dnes už na vozíku, byl tím hluboce zasažený. Ukázalo to, jak se životní role mohou obrátit – a jak důležité je, aby i ti, kteří celý život pomáhali druhým, měli kde najít pomoc.“

Dárci jako součást týmu

Důležitou roli v fungování Domova hrají také dárci a podporovatelé. „Jsou součástí našeho týmu. Bez nich bychom nemohli poskytovat péči v takovém rozsahu. Díky nim máme více personálu, a to znamená více času pro klienty.“ Podpora dárců tvoří téměř pětinu rozpočtu Domova. „Cítím obrovskou vděčnost. A zároveň platí – dveře k nám mají vždy otevřené.“

Co přinese budoucnost?

Domov se nechce zastavit. Naopak, hledá nové cesty, jak lidem pomáhat ještě lépe. Jedním z velkých projektů je Bylinkárium, prostor pro setkávání, vzdělávání i sdílení zkušeností. Zároveň se připravuje rozvoj sociální rehabilitace, která pomůže lidem zvládat náhlé změny zdravotního stavu a adaptovat se na novou životní situaci. Velkým tématem je také podpora pečujících. „Říkáme jim někdy ‚pečující, o které nikdo nepečuje‘. A to chceme změnit.“

Jaký má být Domov za dalších 25 let?

„Přál bych si, aby Domov zůstal místem, kde se člověk cítí přijatý, v bezpečí a s respektem. Abychom drželi krok s dobou, ale nikdy neztratili to nejdůležitější, lidskost, důstojnost a srdce.“

A na závěr dodává: „Cítím obrovskou vděčnost. A Domovu přeji do dalších let Boží požehnání.“

 

Autor: Kristýna Větrovská, PR a komunikace & Soňa Kalousková, péče o individuální dárce & Dominik Melichar, vedoucí Domova sv. Josefa