Na slovíčko s Petrem Hirschem: S každým krokem blíž k sobě i k druhým 🥾

Když se řekne putování, někdo si představí dlouhé kilometry, bolavé nohy a batoh na zádech 🎒 Pro Petra Hirsche je ale cesta mnohem víc. Je to prostor pro ticho, setkání, pokoru, víru i pomoc druhým. Po svém velkém pěším putování do Santiaga de Compostela, Říma a Jeruzaléma cítil, že chce ducha pouti předávat dál.

„Nějakým způsobem ve mně z mého osobního putování zůstal pocit, že jsem toho dostal na cestě tolik, že to potřebuji vracet zpátky,“ říká Petr.

A právě z této potřeby postupně vznikla i dlouhodobá spolupráce s Domovem sv. Josefa 🤝

Domov, který není jen zařízením 🏡

Petr pochází ze Dvora Králové nad Labem, přesto se s Domovem sv. Josefa poprvé setkal až v roce 2013. Tehdy putoval se spolkem Ultreia po Východočeské svatojakubské cestě. Zastávka v Žirči se mu zapsala hluboko do paměti 🌿

„Okamžitě mě místo a lidé zaujali. Věděl jsem, že bych rád skrze chůzi a putování vaše zařízení podporoval,“ vzpomíná.

Na Domově ho oslovila atmosféra, profesionalita, lidský přístup i lidé, které zde potkal. Sám říká, že v tom hraje roli i jeho vztah k rodnému kraji. Do Žirče se proto opakovaně vrací nejen jako poutník, ale také jako člověk, který chce pomáhat tam, kde to dává smysl. 💛

„Dýchl na mě duch místa, laskavost a pocit, že skutečně tvoříte Domov. Ne jen jedno z mnoha zařízení pro lidi na okraji společnosti.“

Putování jako přirozená součást života 🥾

Benefiční putování na podporu Domova sv. Josefa se pro Petra stalo pravidelnou součástí života. Když mluví o motivaci pokračovat dál, nehledá velká slova. „Prostě mi to přijde už jako samozřejmá součást mého života. Trochu svého času a energie věnovat tam, kde je to třeba.“

Na cestě z Měziměstí do Žirče má rád nejen samotnou trasu, ale i její duchovní přesah ✨ Zmiňuje křesťanský rozměr pouti, snahu být nápomocný a také svatojakubskou tradici, která je mu blízká. Jeho vztah k této cestě se ale v čase proměňuje. Každý rok přináší nové lidi, místa i příběhy. A také radost z toho, jak se mění samotná Žireč 🌱 „Skoro každý rok, když přijdeme, je tam něco nově opraveného. Mám z toho vždy radost a takový hřejivý pocit.“

Když se hlava ztiší 🌄

Dlouhé kilometry pěšky nejsou jen fyzickou výzvou. Jsou také cestou do vlastního nitra. Petr popisuje, že první dny v člověku často ještě doznívá běžný život, práce a starosti. Postupně se ale mysl začne uklidňovat. 🍃 „Jakoby se vyčistí, vyprázdní, začne si užívat a vnímat krásu a všednost všeho okolo.“ Při opravdu dlouhém putování, které trvá celé měsíce, se podle něj život zjednoduší na základní lidské potřeby. Kde si odpočinout. Kde se najíst. Kde najít vodu. Kde přespat 💧 „V té jednoduchosti a prostosti se dá objevit neskutečná hloubka a krása bytí.“

Na cestě se střídá klid, únava, radost i pochybnosti. Přicházejí ve vlnách. Nepravidelně, někdy tiše, někdy velmi silně 🌊

Laskavost cizích lidí 🤲

Z cest si Petr nese mnoho setkání. Některá drobná, jiná zásadní. Vzpomíná na lidi v Rakousku, Švýcarsku i Francii. Na cizí tváře, které se v pravý čas změnily v pomocnou ruku. 💛

Jedno z prvních silných setkání zažil v Kutné Hoře. Večer zazvonil na faře a hledal místo na spaní. Farář mu nejprve příliš nedůvěřoval, ale dveře nezavřel. „Položil pár otázek a pak mě pozval dál. Svěřil mi důvěru, sdílel se mnou svůj domov.“ Právě takové chvíle podle Petra tvoří nejcennější část putování. Lidská vřelost, důvěra a laskavost. Bez nich by nikdy nedošel tak daleko 🥾 „Snad z toho mohu ještě stále trochu čerpat, když zase dávám svoji energii dál, třeba organizovaným putováním.“

I cesta umí být náročná ⚡

Putování ale nejsou jen krásné výhledy a milá setkání. Přináší i chvíle, které člověka prověří. Petr vzpomíná například na Turecko, kde se ho jedna rodina v horách kvůli jazykové bariéře zalekla. V noci ho u nich doma vyzvedlo policejní komando s podezřením na terorismus. Po půl dni ho propustili a vše dobře dopadlo. Přesto na ten zážitek nezapomene.

„Probudit se v noci se samopalem u hlavy nebylo moc příjemné.“

Dlouhé putování podle něj zároveň člověka změní i po návratu. Po několika letech na cestách ztratil některé běžné civilizační návyky a nebylo jednoduché se k nim vrátit. „Například u mé práce IT konzultanta mi trvalo několik let, než jsem byl opět schopný soustředěně sedět a pracovat u počítače několik hodin.“

Proč se přidat? 💛

Kdyby měl Petr jednou větou říct, proč má smysl se k cestě přidat nebo ji podpořit, odpovídá jednoduše:

„Dejte něco ze sebe a mnohonásobně se vám to vrátí.“

Klientům Domova sv. Josefa, pro které tuto cestu jde, vzkazuje:

„Neztrácejte naději, optimismus a životní nadhled.“

A těm, kteří o podobné cestě přemýšlejí, ale bojí se udělat první krok?

„Zavřete oči, pousmějte se, řekněte ano a vykročte.“

Protože někdy právě první krok rozhodne o tom, že se člověk vydá nejen na cestu krajinou, ale také blíž k sobě a k druhým 🥾🌿

Hlavní poselství Petrovy cesty by se dalo shrnout jednoduše:
S každým krokem blíž k sobě a k druhým 💛

Autor: Kristýna Větrovská, Marketing a komunikace & Petr Hirsch, cestovatel