Každý krok je příběhem, každé setkání povzbuzením
🌄 Po prvních dnech, kdy Luděk Kopa prošel Beskydy a Bílé Karpaty, se
jeho pouť po Stezce Českem pomalu překlápí do druhé části. Přestože
každý den znamená desítky kilometrů v nohách, jeho zápisky dokazují,
že největší sílu dává nejen příroda, ale především lidé, které na
cestě potkává.
„Znovu a znovu si připomínám, že tahle cesta není jen moje. Každý
krok patří i těm, pro které jdu – pacientům Domova sv. Josefa,“
napsal Kopa ve svých příspěvcích na Facebooku.
Putování plné horka i hranic
Den 6 – Z horkých hor na hranici
Trasa vedla z Velkého Lopeníku přes Žítkovou až zpět do kopců.
30 kilometrů, téměř 800 metrů převýšení a dusivé horko prověřily
jeho sílu i vytrvalost. Přesto se nenechal zlomit.
„Na hranici jsem si uvědomil, že i když tělo bolí, hranice jsou hlavně
v hlavě. Překročíš je, a rázem cítíš, že má smysl jít dál.“
Déšť, bláto a lidská laskavost
Den 7 – Bouřky a klid po dešti
Ráno začalo slibně, ale už kolem poledne přišla bouřka. Déšť se
střídal s dusnem, slunce se prodíralo mezi mraky a nohy se bořily do
bláta. Přesto poutník neztrácel optimismus.
„Déšť mě promočil do poslední nitky, ale přišlo mi to vlastně
krásné. Vždyť je to jen voda. Horší by bylo vzdát se,“ napsal.
V jedné z vesnic mu místní nabídli teplý čaj, a i to malé gesto mělo
cenu zlata.
Síla poutního místa
Den 8 – Na Hostýn s modlitbou
Další etapa směřovala k poutnímu místu Svatý Hostýn. Více než
25 kilometrů stoupání a klesání, chvíle ticha i hlubokého
rozjímání.
„Na Hostýně jsem se zastavil a chvíli jen seděl. Cítil jsem obrovskou
vděčnost, za cestu, za lidi, za každého, kdo se připojuje k výzvě
Domovenek. Bylo to jako dotek klidu, který vám vlije novou sílu.“
Úsměvy, které dávají křídla
Den 9 – Z mlhavého rána do Hodonína
Tentokrát měl den zcela jiný ráz, rovinatá krajina, přes 35 kilometrů
chůze a minimum převýšení. Po ranní mlze přišla setkání, která dala
etapě zvláštní kouzlo.
„Lidé na Slovácku jsou neuvěřitelně srdeční. Nabídli mi vodu,
popřáli šťastnou cestu. Takové maličkosti vám dodají křídla. Najednou
zjistíte, že úsměv je někdy víc než celá svačina v batohu.“
Vinice na obzoru
Den 10 – Příchod na jih Moravy
Cesta k Břeclavi přinesla symbolický okamžik, vinice, otevřená krajina
a vědomí, že cíl už je nablízku. Přesto pro Kopu šlo stále hlavně
o cestu samotnou.
„Když jsem viděl první vinice, uvědomil jsem si, že závěr se blíží.
Ale tahle pouť není o cíli, je o každém kroku, o každém setkání,
o každé myšlence, která má smysl.“
Putování, které pomáhá 🙏
Každý den, každý kilometr a každé setkání je součástí
charitativní výzvy „300 km pro 300 Domovenek“.
Deník poutníka na Facebooku
📱
👉 Pokud vás příběh pana Kopy zaujal, můžete
ho sledovat ještě detailněji. Na jeho facebookové stránce Moje
Stezka Českem najdete jeho zápisky přímo z cesty – od ranních
startů přes těžké výstupy až po setkání s lidmi, kteří mu dodávají
sílu.
Píše tam o svých pocitech, radostech
i chvílích únavy, které k takové pouti neodmyslitelně patří. Je to
autentický deník poutníka, který jde 300 kilometrů nejen pro sebe, ale
hlavně pro druhé 🫂
Autor: Kristýna
Větrovská, PR a komunikace Domova sv. Josefa & pan Luděk Kopa (FB
stránka „Moje Stezka Českem“)
