Na slovíčko: klientka Hanka

„Domov sv. Josefa mě zachránil v těžké době. Stal se mi opravdovým domovem.“

Když paní Hana mluví o Domově sv. Josefa, vrací se jí v hlase vděčnost. Nejen za odbornou péči nebo rehabilitaci, ale především za pocit bezpečí, klidu a jistoty ve chvíli, kdy se její život začal měnit víc, než si sama přála. „Domov sv. Josefa se mi stal domovem na tři čtvrtě roku. Jsem šťastná, že mě zachránil v těžké době, že jsem tu mohla být a odpočinout si,“ říká.

Paní Haně je 62 let a s roztroušenou sklerózou žije už třicet let. Diagnózu si vyslechla ve 32 letech, přibližně čtyři roky poté, co se u ní objevily první příznaky, brnění rukou a zakopávání. „Byla jsem vdaná, máme dvě děti, žila a pracovala jsem v Praze, sportovala a fungovala na 110 %. Dlouho mi vlastně nic nebylo,“ vzpomíná.

Nemoc byla součástí jejího života, ale dlouho neurčovala jeho směr. Paní Hana pracovala, sportovala, starala se o rodinu a žila naplno. Změna přicházela postupně. Po rozvodu se odstěhovala za novým partnerem na Šumavu a věřila, že nové prostředí jí prospěje. Jenže zdravotní stav se začal zhoršovat. Chůze byla stále obtížnější. Nejdřív přišlo chodítko, později vozík. V roce 2021 měla autonehodu, při které otočila auto na střechu a poranila si ruku. V roce 2024 prodělala chřipku a osteoporotickou zlomeninu obratle.

Právě tehdy, v klidu nemocničního lůžka na LDN v Českém Krumlově, si podle svých slov poprvé naplno připustila, že lepší už to asi nebude. Následovaly rehabilitace v Motole a Pod Petřínem v Praze, poté v Košumberku. A potom čekání na místo v Domově sv. Josefa v Žirči.

O Domově věděla dlouho. Netušila ale, že ho bude tolik potřebovat

Domov sv. Josefa nebyl pro paní Hanu neznámým místem. O jeho existenci věděla už delší dobu, protože byla v Rosce a o život s roztroušenou sklerózou se aktivně zajímala.

„Všechno o životě s RS mě zajímá a sleduji novinky. Jen jsem netušila, že ho budu tolik potřebovat a stanu se rovnou klientem,“ říká. Do Domova sv. Josefa nejprve nastoupila na zdravotní pobyt kvůli intenzivní rehabilitaci. Pravidelné cvičení, odborná péče, prostředí i přístup personálu pro ni byly v náročném období velkou pomocí.

„Byla jsem nadšená, cvičením i personálem, lidmi i prostředím. Všechno se dalo řešit s pomocí a v pohodě,“ popisuje. Později ale cítila, že potřebuje trochu jiný režim. Zdravotní pobyt jí pomáhal, ale přála si více volnosti a svobody v každodenním fungování. A právě tehdy přišla odlehčovací služba.

Místo, kde mohla přečkat těžké období 💚

Na odlehčovací službu nastoupila paní Hanka v lednu. Původně proto, aby v Domově sv. Josefa přečkala zimu. Pobyt měl trvat tři měsíce, jenže životní okolnosti se změnily. Už se nemohla vrátit na Šumavu a začala řešit rekonstrukci bezbariérového bytu v Praze. Potřebovala čas, bezpečné zázemí a místo, kde o ni bude dobře postaráno.

„Naštěstí mi tu vyšli vstříc a pobyt prodlužovali podle potřeby, až z toho bylo půl roku,“ říká. Domov sv. Josefa se pro ni v té době stal mnohem víc než jen pobytovou službou. „Opravdu se mi Domov sv. Josefa stal domovem na tři čtvrtě roku. Jsem šťastná, že mě zachránil v těžké době, že jsem tu mohla být a odpočinout si.“

Pro paní Hanu znamenal pobyt v odlehčovací službě především klid. „Nejvíc asi pohodu. Je o mě postaráno, nemusím nic řešit, pomoc je v dosahu zvonku a já si to tu můžu užít.“ Právě tahle jednoduchá věta vystihuje, co může být pro člověka s vážným onemocněním nesmírně důležité. Nemuset být na všechno sám a mít jistotu, že pomoc přijde, když je potřeba.

Péče, která je odborná i lidská

Když paní Hanka mluví o personálu, je v jejích slovech znát velká vděčnost. „Jsou obdivuhodní, vážně. Starají se a pečují o druhé, i když toho mají sami dost. Jen by jich mělo být víc, aby nám déle vydrželi,“ dodává s úsměvem.

V Domově sv. Josefa podle ní nejde jen o jednotlivé služby, ale také o atmosféru místa. „Cítím se tu moc dobře. Nevím, čím to je. Snad genius loci. Je to promodlené místo, lidé se svými osudy, krásná barokní architektura, starý park, vůně bylinek… všechno tu souzní.“

Během svého pobytu potkala také další klienty. Někteří z nich jsou na tom fyzicky hůř než ona. Přesto právě oni pro ni byli velkou inspirací. „Potkala jsem tu báječné lidi, kteří jsou na tom fyzicky hůř, a přesto mi jsou velkou inspirací. Že i když je člověk na dně, může se o něj odrazit. A že to stojí za to.“

„Uvažování vám nepomůže. Pobyt tady ano.“

Paní Hana sama sebe označuje za nezdolnou optimistku. Věří, že i těžké věci mohou mít svůj smysl, pokud je člověk dokáže přijmout. Přijetí pro ni ale neznamená vzdát se. Znamená hledat cestu, jak žít co nejlépe i v nové situaci.

Lidem, kteří o odlehčovací službě uvažují, vzkazuje jednoduše: „Uvažování vám nepomůže. Pobyt tady ano. Zkuste to a uvidíte sami.“

Důležité je podle ní také to, aby o Domově sv. Josefa věděli nejen lidé s roztroušenou sklerózou, ale i jejich rodiny a pečující. „Sklerotici by měli vědět, že je to pro ně místo, kde se o ně postarají. Pečující by měli vědět, že tu mohou své blízké nechat s klidným svědomím, že budou v dobrých rukách a oni si mohou odpočinout.“

Opravdový domov

Domov sv. Josefa v Žirči je místem, kam přijíždějí lidé s roztroušenou sklerózou z celé republiky. Pro paní Hanu Vagnerovou se stal místem, které ji podrželo ve chvíli, kdy to nejvíc potřebovala. Kdyby měla Domov sv. Josefa popsat člověku, který ho nezná, řekla by: „Je to úžasné místo se skvělými lidmi a výbornou péčí. Opravdový domov.“

Autor: Kristýna Větrovská, manažerka PR, marketingu a komunikace & paní Hana Vágnerová, klientka Domova sv. Josefa