Na začátku září se vydá pan Luděk Kopa na mimořádnou cestu, během
deseti dní chce ujít více než 300 kilometrů po Stezce
Českem, od nejvýchodnějšího bodu republiky až do Břeclavi.
Každý jeho krok bude mít hlubší význam: svou poutí se rozhodl
podpořit Domov sv. Josefa, jediné lůžkové zařízení v Česku
specializované na péči o lidi s roztroušenou sklerózou.
Výzvu nazval „300 kilometrů pro 300 Domovenek“.
Každý si může zakoupit symbolickou Domovenku v hodnotě 290 Kč, díky
které pomůže dofinancovat 1 hodinu terapie pro klienty Domova sv. Josefa.
Pan Kopa tak svým příběhem propojuje vlastní osobní boj s nemocí
s pomocí těm, kteří sami takovou cestu podniknout nemohou.
Teď vám přinášíme rozhovor, ve kterém otevřeně mluví o své
motivaci, obavách i o tom, co mu dává sílu.
💬 Jak vypadá Váš běžný den teď před startem pouti?
Přidali jste do přípravy nějaké speciální rituály či
tréninky?
„Současný běžný den před Stezkou se ničím nevymyká a je to
skutečně běžným dnem, nikterak se speciálně nepřipravuji. Průběžně
jsem se seznámil s trasou Stezky Českem – jih – od nejvýchodnějšího
bodu ČR do Břeclavi. Trasa by měla být dlouhá cca 308 km, ale určitě se
mi stane, že někde zabloudím, nebo přejdu značení a budu se muset vracet,
a tak to bude určitě o pár km delší. Jednotlivé etapy mám naplánované,
počítám skutečně s tím, že půjdu 10 dní. A mohu skutečně a opravdu
upřímně říct, že už se těším.“
💬 Co pro Vás bylo při plánování trasy nejtěžší –
logistika, fyzická kondice, nebo spíš psychická příprava?
„Příprava na Stezku je v podstatě radost. Nemohu říct, co pro mě je
těžší. Plánování trasy a etap je o čase u počítače a člověk si
musí dát skutečně pozor na to, aby u počítače nepřecenil svoje síly.
Ono se jednoduše naplánuje etapa 25 km, 30 km, 35 km … klikáním myše
u počítače je to velice jednoduché, ale potom v terénu, s batohem na
zádech je ten kilometr neskutečně dlouhý. A zjistil jsem, že není
kilometr jako kilometr. Ty ranní kilometry jsou skutečně kratší, protože
odpoledne nebo podvečer ten 30 nebo 35 kilometr je delší a více bolí.
Fyzickou kondici si myslím mám dobrou, a to z důvodu, že skutečně
pravidelně a mohu říct, že denně chodím. A chodím proto, že jsem
zjistil, že mi to velice pomáhá v léčbě a toto pravidelné chození se
odráží i v celku dobrém psychickém stavu.“
💬 Na 300 km se může stát cokoliv – máte vymyšlený
krizový plán?
„Krizový plán mám samozřejmě připravený a mám ho v hlavě. Otázky
únavy z chození a chůze X km za den se v podstatě nebojím, protože vím,
že mám opravdu hodně nachozeno a myslím si, že to ani nepřijde. Otázku
ohledně počasí řeším, sleduji dlouhodobou předpověď a pevně věřím,
že v září bude pěkné a příjemné počasí. Výbavu do deště ale mám
a nesu si ji s sebou.
Samozřejmě zdravotních komplikací v souvislosti s mojí nemocí –
leukémii CLL se obávám nejvíce. Od února 2025 se můj zdravotní stav
v souvislostí s leukémií průběžně zhoršuje a na začátku července
bylo rozhodnuto, že mi musí být změněna medikace a lék, který
v současné době užívám, již neplní svoji úlohu a není již tak
účinný a musí mi být změněn. U onkologických pacientů je toto vždy
problém, který spočívá hlavně v tom, aby tělo nový lék přijalo a tím
je spojené to, že se může objevit řada vedlejších účinků.
V současné době řeším tyto problémy. Jsem plně rozhodnut 3.9. vyrazit,
ale pokud by se objevily zdravotní problémy tohoto rázu, tak svoje putování
okamžitě ukončím a budu mířit do FN HK. A to s plnou vážností, tyto
problémy skutečně nechci a nebudu podceňovat.“
💬 Jak se na Vaši cestu dívá rodina a blízcí?
„V podstatě všichni v mém okolí mě v putování po Stezce
podporují a obavy nemají, protože ví, že kdyby nastaly skutečné
problémy, tak svoje putování ukončím a v klidu vyřeším.“
💬 Co podle Vás bude na cestě nejtěžší?
„Já na Stezce Českem nevidím žádné těžkosti – žiji ve velkém
městě – v Pardubicích, jak jsem již uvedl v současné době častěji
řeším zdravotní problémy, a tak jezdím mezi Pardubicemi a Hradcem, a tak
se na to ticho a samotu svým způsobem těším. Je velice příjemné, když
ráno vyrazíte na svoji další etapu – příjemnou přírodou, okolím, a
navíc nyní mě čekají Beskydy a Bílé Karpaty, a tak si přírody užiji
dostatek. Mohu říct, že se skutečně těším.“
💬 Máte někoho, kdo Vám pomáhá s organizací (např.
s komunikací, zázemím), nebo jdete opravdu jen s batohem na zádech a
vírou, že se vše zvládne?
„Na tuto otázku mám skutečně velice jednoduchou odpověď. Celé
putování si organizuji a plánuji zcela sám. Trasu a délku jednotlivých
etap jsem si naplánoval podle oficiálních stránek Stezky Českem – chci
se držet co nejvíce trasy Stezky. Délku etap jsem si naplánoval vždy do
30 km za den a v podstatě si říkám… pokud jsem si něco naplánoval a
udělal tam chybu, tak si za to mohu sám. Zázemí na trase v podstatě
žádné nemám, ale o tom je putování po Stezce Českem.“
💬 Poutníci si často odnášejí silné zážitky z náhodných
setkání. Těšíte se na ně?
„Ano, mohu potvrdit, že mezi nejkrásnější zážitky ze Stezky mám
z náhodných setkání. To jsou setkání lidí, kteří se neznají, ale
okamžitě mají společnou řeč – řeč o Stezce – co prožili, kolik
dní jdou, kolik km je ještě dnes čeká… a tak dál a dál. Někdy se
jedná o setkání na několik minut, někdy se domluvíme, že spolu půjdeme
několik km, potom se stává, že se náhodně potkáme ještě
v následujících dnech a skutečně patří to na Stezce k tomu nej.
Já, když jsem úplně první den vyrazil na Stezku, tak jsem v Rehau
potkal paní Lucii, která měla před sebou taky první den na Stezce. A tak
jsme spolu došli na nejzápadnější bod ČR a potom až do Aše. To bylo
více, jak před rokem v květnu 2024 a od té doby jsme přátelé. Ona je
z Ústí nad Orlicí, já z Pardubic a píšeme si, navštěvujeme se.
Například vím, že Lucie nyní od 28.8. do 31.8. šla další část Stezky
z Cínovce směrem na Děčín. Náhodná setkání, ona byla první člověk,
koho jsem na Stezce potkal a toto vzniklo.“
💬 Jak budete zaznamenávat svou cestu?
„Samozřejmě svoje putování po Stezce budu zaznamenávat. Svoje
putování po Stezce v roce 2024 – prvních svých 500 km jsem zaznamenal
dokonce tak, že jsem napsal svoji knížku „MOJE KROKY PO STEZCE ČESKEM“.
A nyní budu pravidelně psát a popisovat svoje putování po Stezce na FB
„Moje Stezka Českem“ a i na oficiálních FB „Stezka Českem“.
Samozřejmě, že budu fotit a točit krátká videa, část z nich určitě
zveřejním na FB a web. A po návratu bych chtěl pokračovat v psaní knihy
a chtěl bych, aby kniha vyšla co nejdříve.“
💬 Co byste si přál, aby lidé, kteří Vás budou sledovat,
vnímali?
„Co bych si přál… myslím si, že Stezka není o odvaze. Možná
o odvaze v tom smyslu, zvednout se z obývacího pokoje, ze sedačky a od
televize. Ale jinak není potřeba mimořádná odvaha. V Česku je skutečně
bezpečno a navíc, je pravdou, že se jde po hranicích a svým způsobem
méně obydlenými a osídlenými částmi naší republiky, ale pravidelně do
10 km narazíte na nějakou vesnici, vesničku nebo jen osadu a tam by vám
skutečně někdo pomohl. Je to více o tom, že Stezku může jít skutečně
každý a tím pádem může i každý pomáhat. Já bych si přál to, že
lidé, kteří budou sledovat moje putování, se dozví o Domově sv. Josefa,
dozví se více informací o roztroušené skleróze, a dozví se
o Domovenkách. A tu chvíli by si měli uvědomit to, že jsou mezi námi
lidé, kteří by na Stezku rádi vyrazili, ale nemohou. A tak jim alespoň
trochu pomoci tím, že pomůžeme zlepšit jejich zdravotní stav tím, že si
pro Domov sv. Josefa koupí Domovenku. To bych si skutečně přál.“
💬 Pokud byste mohl něco vzkázat lidem, kteří o darování
Domovenky teprve přemýšlí – co byste jim řekl?
„Co bych chtěl vzkázat na závěr. Já jsem vážně nemocný, ale od
prvopočátku jsem se rozhodl bojovat se svojí nemocí. A řekl bych jim, ať
se nebojí udělat ten krok. Darováním Domovenky neudělají radost jen mně
na cestě po Stezce Českem, ale především pomůžou lidem v Domově sv.
Josefa, kteří každý den bojují s nemocí a potřebují naši podporu. Je
to maličkost, která má velký smysl. A když se k tomu přidá ještě kus
cesty a příběh, může z toho vzniknout něco krásného, co nás všechny
propojí.“
Přidejte se k příběhu
Každý krok pana Kopy je zároveň výzvou pro nás
všechny: podpořme lidi s roztroušenou sklerózou.
Zakoupením Domovenky přispějete na péči Domova sv. Josefa a stanete se
součástí příběhu, který má velký smysl.
👉 Sledujte jeho putování na sociálních sítích
a držte mu palce.
Autor: Kristýna Větrovská, PR a
komunikace Domova sv. Josefa & pan Luděk Kopa
